Staré jak lidstvo samo, jsou svěže zelené obilné vlásky deroucí se z drsně surové hlíny. Celá tisíciletí ženou znovu a znovu živelnou silou svůj kód k přežití buněčnými cévami lodyh a hecují principy růstu a zrání až k plným zlatavým klasům, s odpovědností k životu a člověku. Než Stvořitel starostlivě prvního člověka do povianu života uložil, nejprve mu peřinku zahrady pěkně načechral, zkypřil zem a "vyrazila tráva a rostlinstvo nesoucí semeno" a až potom do jeho plic vdechl